Z historie

„The days are long, but the years are short, maybe not a landmark, but holds a lot of memoirs of Karel Elder of Žerotin, Czech nobleman and outstandingly influential politician whose entire life was like the most captivating book..

Dny jsou dlouhé, ale roky jsou krátké, možná to není dominanta, ale obsahuje spoustu vzpomínek Karla staršího ze Žerotína, českého šlechtice a vynikajícího vlivného politika, jehož celý život byl jako nejúchvatnější kniha …“

Jeden z návštěvníků zámku Rosice, 30.8.2020

Vážení přátelé, vítáme Vás na oficiálních webových stránkách zámku Rosice.

Říká se o něm, a právem, že je renesanční perlou nedaleko od Brna. Je místem, kde se již v 17. století dělala evropská politika, když zde v roce 1607 probíhala klíčová jednání o vzniku Moravsko-rakousko-uherské konfederace pod vedením pozdějšího císaře Matyáše, která vedl mimo jiné Karel starší ze Žerotína.

Mimochodem – věděli jste, že Karel starší ze Žerotína, jeden z majitelů zámku, který zde dlouho žil, byl v letech 1608 až 1615 Moravským zemským hejtmanem a také švagrem Albrechta Eusebia z Valdštejna?

Zámek se nachází v městě Rosice, jen 25 km západně od Brna. Stojí na místě bývalého hradu, jehož zbytky se zachovaly uvnitř tělesa zámku. Toto panské sídlo obývaly, budovaly, přestavovaly a žily v něm mimo jiné rody Hechtů z Rosic, Žerotínů, Werdenberků, Hausperských z Fanalu, Ugarte, Sinů. Poslední šlechtický majitel baron Mořic Arnold Deforest byl z rodu Deforest-Bischofsheim.

Historie zámku je velmi bohatá. Na místě dnešního zámku stával středověký hrad, jehož části jsou vkomponovány do tělesa renesančního zámku s klasicistní vnější fasádou. Historii zámku provázely časy rozkvětu, zvelebování a šlechtické okázalosti, ale i doby, kdy byl zámek zejména po roce 1948 necitlivě využíván, přestavován a devastován. Od roku 1989 probíhá postupná obnova zámeckého areálu, která mu již z velké části vrátila původní krásu. Dech se vám zatají zejména na II. nádvoří, kde na vás renesance dýchne ze všech stran. Chcete-li se o zámku a jeho obyvatelích dozvědět více, navštivte zámek, projděte si prohlídkový okruh, nechte se vtáhnout do historie a vnímejte genia loci sídla jednoho z nejmocnějších pozdně-renesančních a raně-barokních rodů pánů z Žerotína.

Jde o významnou stavební památku s četnými prvky renesančního stavitelství. Je velmi významnou regionální památkou. Je zapsán v seznamu Kulturních památek. Naleznete v něm mimo jiné zcela unikátní soubor renesančních a barokních štukových stropů, které jsou v tomto rozsahu velmi vzácné. Prohlídkový okruh má více než 20 krásně a hodnotně vybavených a zařízených místností. Budou vás provázet průvodci, kteří zde provádí se zaujetím pro věc a mají zámek rádi.

Šedesátá léta 20. století se na zámku podepsala mimo jiné postavením velkého krytu pro velitelství Civilní obrany pod zámeckou zahradou a proto jsme dnes jediný renesanční zámek s vlastním protiatomovým krytem … !

Areál je tvořen vlastním zámkem, dvěma křídly předzámčí, dvěma nádvořími a krásnou zámeckou zahradou. Probíhají zde prohlídky, výstavy, koncerty, svatby, kulturní akce, farmářské trhy, jarmarky, apod. Občerstvit se můžete v Malé Kafárně na II. nádvoří zámku. Součástí je velký podzemní kryt CO.

V roce 2019 se začal daleko více otevírat návštěvníkům, pořádání kulturních a společenských akcí, stává se více Visitors Friendly. Dohání také budování moderní návštěvnické infrastruktury. Zkrátka – zámek již není na zámek!

Zámek je v majetku města Rosice, je spravován Správou zámku Rosice, příspěvkovou organizací.

Zámek je mimo jiné desítky let také působištěm Skupiny historického šermu Taranis. Sídlí zde i Rodinné centrum Kašpárkov, Středisko volného času Rubiko, Zámecké kulturní centrum KIC Rosice, Městská knihovna, ZUŠ Rosice. Na I. nádvoří jsou kanceláře Městského úřadu Rosice.

Přijďte! Rádi vás uvidíme!

Obr. Franz Richter, Zámek Rosice kolem roku 1824, originál v Moravské galerii Brno

Stručná historie zámku a jeho majitelů

Rosický zámek byl vybudován přestavbou gotického hradu na přelomu 16. – 17. století. Prvními známými majiteli hradu byli Bohuš a Hartman z Rosic, připomínaní na listině z roku 1259. Ve 14. a první polovině 15. století patřily Rosice Hechtům z Rosic, kteří měli ve znaku stříbrnou štiku v červeném poli (od tohoto erbu se odvozuje znak města Rosice, který má stříbrnou štiku v modrém poli).Prvním z nich byl Hecht z Rosic kolem roku 1321. Jeho nejstarší syn Petr byl nejvyšším purkrabím hradu Vranova. Vykoupil většinu podílů na Rosicích od svých bratrů. Petrovi synové, Znata a Jošt, zasedali na panském soudě. Jošt Hecht z Rosic byl nejvyšším sudím, podkomořím, purkrabím na Veveří a rektorem Karlovy univerzity. Posledním z tohoto rodu byl Václav, který též zastával úřad purkrabího na Veveří.

Po nich držel panství těšínský kníže Přemek II.Těšínský, roku 1464 je prodal Hynkovi z Kukvic. Hynek z Kukvic zakoupil hrad značně poškozený husitskými válkami, opravil jej, zvětšil a podstatně zlepšil jeho obranyschopnost.

Počátkem 16. století koupila hrad od Kateřiny z Kukvic Bohunka z Pernštejna. Její manžel, Dobeš Černohorský z Boskovic, spravoval úřad nejvyššího sudího a později úřad zemského hejtmana na Moravě. Zemřel roku 1540 v Rosicích. Několik příslušníků tohoto rodu je pochováno v rosickém kostele Sv. Martina.

Po Bohunce z Pernštejna získali Rosice dědictvím páni z Lipé. Za Pertolda z Lipé došlo pravděpodobně k zahájení přestavby hradu na zámek.

Roku 1562 koupil zámek Jan starší ze Žerotína. Jan Starší ze Žerotína užíval Rosice jako druhé sídlo, jeho hlavním sídlem byla Náměšť. Zemřel 28.2.1583. Rosice po něm zdědil syn Karel starší ze Žerotína, který po dosažení zletilosti r. 1588 převzal správu majetku. Téhož roku se oženil s Barborou Krajířovou z Krajku. Rosický zámek byl tehdy jeho hlavním sídlem. Žerotínové provedli celou přestavbu na renesanční zámek a důsledně odstranili všechny vnější znaky původního gotického hradu.

Barbora Krajířová z Krajku zemřela v roce 1591. Druhá žena Karla staršího Eliška Krajířová z Krajku zemřela v roce 1600. Roku 1604 se Karel st. žení potřetí a bere si Kateřinu Annu z Valdštejna, ta však již následujícího roku umírá na plicní chorobu. Roku 1614 se konala čtvrtá svatba Karla staršího s Kateřinou z Valdštejna (teta Kateřiny Anny, třetí manželky Karla st.).

Po bitvě na Bílé hoře spravoval rosické panství Žerotínův úředník, Ondřej Číhal Krhovský.

V důsledku protireformačních nařízení prodal Karel st. ze Žerotína roku 1628 celé panství Albrechtu z Valdštejna, ten hned následujícího roku prodal panství hraběti Janovi Baptistovi z Werdenberka. Werdenberkové pronajali Rosice Josefu Kryštofu Scharrerovi z Frisenecku a to od roku 1663, ten roku 1668 v Rosicích umírá.

Roku 1684 prodali potomci hrabat z Werdenberku rosické panství Hausperským z Fanalu, konkrétně Jiřímu Rupertovi Hausperskému z Fanalu. Ten dal v Rosicích mimo jiné vystavět kapli Nejsvětější Trojice.

Posledním majitelem z tohoto rodu byl Jan Nepomuk Hausperský z Fanalu, c.k. komoří a tajný rada. Zastával četné veřejné úřady. Po jeho smrti roku 1791 zdědila Rosice jeho manželka Marie Anna rozená hraběnka Ugarte. Panství odkázala svému vnukovi Maxmiliánu hraběti Ugarte. Maxmiliánův syn, Josef hrabě Ugarte prodal Rosice roku 1844 Jiřímu a Janovi svobodným pánům Sinům. Podíl Jiřího získal Jan a od něho synovec, Šimon baron Sina.

Za těchto majitelů, tj. pánů ze Siny, zřejmě v roce 1843-45, došlo v rámci přestavby, ke zboření čelního křídla předzámčí s bránou a k úpravě fasády. Po smrti Šimona Jiřího ze Sinu zdědila Rosice jeho dcera Helena, provdaná za knížete Řehoře Ypsilanti. Od ní koupil roku 1881 rosické panství Mořic svobodný pán Hirsch-Gereuth, zbohatl při stavbě železnic v Turecku a měl rozsáhlé statky v Uhrách, Rakousku, Anglii a ve Francii. Po jeho smrti zde zůstává manželka Klára.

Po ní dědí panství Mořic Arnold baron Deforest-Bischofsheim, jenž si roku 1905 změnil příjmení na de Forest. Tomuto majiteli bylo po vzniku ČSR, při první pozemkové reformě, rosické panství zestátněno.

Od roku 1925 patřil zámek Československé republice, svěřen byl Československým státním lesům. Byl využíván pro bydlení, v části byly byty, část nebyla užívána. Po roce 1948 nastala éra devastace zámku – sídlily zde nejrůznější instituce, jako např. mateřská škola, zvláštní škola, stanice SNB, Vojenská správa, Katastrální úřad, apod. Zámek byl necitlivě upravován, vybydlován a poškozován.

V roce 1988 požádalo město Rosice o převod zámku na město, což skončilo až v roce 1994. Od roku 1988 zámek spravuje Správa zámku Rosice, příspěvková organizace, která provádí postupnou obnovu zámku do původní krásy.

Zámek vypadal dříve poněkud jinak. Na úrovni dnešního kovového plotu před zámkem byla obě přední křídla spojena vstupním objektem s věží. V této budově byl byt purkrabího. Nádvoří tak bylo celé uzavřeno. Budova severního křídla, kde je dnes Středisko volného času a Zámecké kulturní centrum, sloužila jako prostorné konírny, v patře nad konírnami byla sýpka. Později byly v přízemí zřízeny z části koníren chlévy, vozovna a kůlna. V jižním křídle, kde je dnes Městský úřad, bylo obydlí zámecké čeledi, byla zde vozovna, seník a komora na nářadí, v patře též sýpka. Do hlavní budovy se šlo po mostě, skrz průjezd. V severozápadních sklepích byla cisterna, později používaná jako lednice. Na nádvoří se pod arkádami nacházela studna, která je od roku 2021 opět přístupná. V prvním poschodí byla kaple s oratoří, hudební sál, několik barokních kabinetů, knihovna, jídelna a pokoje panstva. Další pokoje byly ve druhém poschodí.

Zámek má zvnějšku poklasicistní historizující novodobou fasádu, avšak na severním křídle a na nádvoří hlavní budovy byly objeveny pozůstatky renesanční sgrafitové omítky, která byla na nádvoří hlavní budovy zrestaurována. V části severního křídla, v přízemí a v prvním poschodí hlavní budovy, se dochovaly hodnotné klenby. Kamenné renesanční prvky jsou částečně zachovány v severním křídle (sloupy), ale především v hlavní budově. Zde jsou dominantním prvkem arkády z konce 16. století. Je zde zachováno i větší množství renesančních ostění, vstupů, oken a dalších architektonických doplňků. V prvním poschodí jsou dochovány i renesanční výmalby a štukové stropy. Z období baroka zde zůstal krb v prvním poschodí a štukové stropy ve třech místnostech. Velmi kvalitní je i klasicistní malba a zábradlí v kapli.

Zajímavé romantické doplňky z 2. poloviny 19. stol. jsou v celém objektu, například schodiště v severním křídle, cihlové niky v opěrné zdi, schodiště do prvního poschodí hlavní budovy a další. S probíhající rekonstrukcí objektu dochází k objevování nových historicky a umělecky cenných architektonických detailů.

Na stavbě se patrně podílel italský architekt Leonard Garo de Bisono, objevené pohledávky za práci v Rosicích ukazují rovněž na kameníka Francesca Canevaleho. Sochařská výzdoba, která se dochovala jen částečně, bývá připisována okruhu vlašského mistra Giorgia Gialdiho.

Patrně nejucelenější informaci o vlastnostech žerotínského pána však podávají cvikly přízemí arkády v Rosicích, které k návštěvníkovi hovořily vlastní řečí, personifikací symbolů a atributů.

Abodanza, ženská figura s klasy a rohem hojnosti, vypovídala o Žerotínově bohatství. Amor di pace, jenž nesl v jedné ruce olivovou ratolest a na druhé mu seděla holubice, s odkazem na biblický příběh o Noemově arše podával svědectví o jeho mírumilovnosti. Rodovou i osobní slávu reprezentovala personifikce Glorie, ženské figury třímající v levé ruce dlouhou trubku v pravé palmovou ratolest. A v neposlední řadě tu byl zastoupen i Žerotínův talent, Ingegno, jenž byl zobrazen jako anděl mířící na orla. Žerotín byl tedy „bohatý, mírumilovný, slavný a obdařený geniem.“ (citát z knihy „Karel starší ze Žerotína“ Tomáš Knoz 2008).

Stavební vývoj Rosického hradu a zámku

Raně gotické období

13.století         Pravděpodobná existence feudálního sídla (Bohuš a Hartman z Rosic)

14.století         Pravděpodobná existence dřvěného hradu Hechtů z Rosic v první třetině 14.století, který již mohl obsahovat raně gotické zděné objekty. Z konce 14.století jsou ve SHP zachyceny prokazatelné zbytka místností dvoupatrového kamenného hradního objektu.

15.století         hrad pobořen Husity

Pozdně gotické / raně renesanční období

2.pol. 15.století   Oprava hradu za knížete Přemka II. Těšínského

16.století         Počátek přestavby hradu na zámek za vlastnictví Bohunky z Pernštejna a Dobeše Černohorského z Boskovic, následně jejich vnukem Vilémem z Lipé

Renesance / manýrismus

16. století        Období vrcholné renesance a zásadní pokrok v přestavbě na renesanční zámek Janem starším ze Žerotína. Zámek se stal majetkem Jana st. ze Žerotína roku 1562.

16 / 17.století  Dokončení přestavby v manýristickém stylu Karlem st. Ze Žerotína. Ten zdědil zámek po otcově smrti v roce 1583.

Barokní období

1628                Počátek barokní etapy, majitelem se stává Jan Křtitel z Verdenberga.

Od 1666          Druhá barokní etapa stavebního vývoje, majiteli jsou hausperští z Fanalu.

Kolem 1709    Štukové barokní stropy v jižním křídle

1736                Renovace a nová výzdoba zámecké kaple, kaple dostala dnešní stavební podobu dvou pater.

Klasicismus

2. pol. 18.století Stavební úpravy vstupu z průjezdu, malby kaple, Knihovny, Hudebního sálu, přestavba na pohodlné sídlo své doby

Neoklasicismus

70. léta 19.století Rozsáhlá přestavba zámku prakticky do současné podoby za majitelů Jana a Jiřího ze Sinu (vlastnili zámek v letech 1844 až 1881).

Stavební vývoj zámku byl prakticky ukončen.

Napsali, natočili nebo řekli o zámku:

iDNES.CZ, 22.8.2020, Jsme jediný renesanční zámek s krytem civilní obrany

www.idnes.cz/brno/zpravy/zamek-rosice-kryt-civilni-obrany-kastelan-ludvik-vaverka-pruzkumnik-jizni-moravy.A200815_565192_brno-zpravy_krut?utm_source=facebook&utm_medium=sharecm

Toulavá kamera, Česká televize ČT1, 13.9.2020

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764-toulava-kamera/220562221500037/dalsi-casti

Videomagazín Mikroregion Kahan, 09/2020 od 46´23´´, Žerotínské dny na Rosicích

www.mikroregionkahan.cz/videomagazin